Závislost intenzity záření na vzdálenosti
Pro osvětlení E plochy kolmé na směr světelného toku umístěné ve vzdálenosti r od bodového izotropního zdroje světla o svítivosti I se v optice odvozuje vztah
E = I / r2 (1)
Intenzita osvětlení tedy klesá se čtvercem vzdálenosti od zdroje. Stejným postupem lze odvodit podobný vztah pro intenzitu záření měřenou ve vzdálenosti r od zářiče ve vakuu, tj.
I ( r ) = A / r2 (2)
kde A je aktivita zářiče. (Pro záření g lze přímo užít úvahy, že svým charakterem se stejně jako u světla jedná o kvanta elektromagnetického záření).
Poněkud odlišná je situace ve vzduchu. Procházející záření interaguje s molekulami obsaženými v atmosféře, čímž dochází ke ztrátám energie částic záření a tudíž k jeho zeslabení. Střední vzdálenost, na níž částice ztrácejí svoji ionizační schopnost, se nazývá dosah. Podle typu částic existují různé mechanismy, kterými částice ztrácejí svou energii – např. ionizace, rozptyl, brzdné záření apod. Rovněž dosah je pro různé částice různý. Pro ilustraci, dolet částic a ve vzduchu se pohybuje kolem několika centimetrů, u částic b činí řádově metry.