EINSTEIN Albert:  (foto)

    Einstein vyrůstal v Mnichově, kde měli otec se strýcem elektrotechnickou továrnu. Strýc podporoval jeho raný zájem o matematiku a přírodní vědy. Jako chlapec byl Einstein rozvážný až pomalý, ale jeho vědomosti z filozofie, exaktních věd a hudby byli mimořádné. Po gymnaziálních studiích v Mnichově, kratším pobytu v Itálii, kam se rodina přestěhovala, a studiu ve švýcarském Aarau absolvoval roku 1901 učitelský směr oborů matematika a fyzika na polytechnice v Zürichu.

    O roku 1902 byl úředníkem patentního úřadu v Bernu. Zde ve volném čase vytvořil práce tvořící základ teorie relativity a kvantové teorie. Od roku 1908 byl docentem v Bernu, v roce 1909 mimořádným profesorem v Zürichu a od roku 1911 řádným profesorem teoretické fyziky na německé univerzitě v Praze. Roku 1912 se vrátil do Zürichu, od roku 1914 byl ředitelem berlínského Fyzikálního ústavu císaře Viléma. Na protest proti německému  antisemitismu odešel v roce 1933 do Princestonu v USA, kde působil až do konce života.

    Einsteinova speciální teorie relativity, kterou předložil v článku Zür Elektrodynamik bewegter körper (1905) uvedla Maxwellovu teorii elektromagnetismu do souladu s experimentálními výsledky, zvláště amerického fyzika německého původu A. Michelsona (1852-1931) tím, že nahradila koncepci newtonovského času představou relativity současnosti. Právě plné pochopení důsledku pro časoprostorové představy odlišuje Einsteinovu teorii od prací nizozemského fyzika H. Lorentze (1853-1928) a francouzského matematika  a fyzika H. Poincarého (1854-1912), kteří se speciální relativitě velmi přiblížili. Roku 1915 teorii rozšířil v obecné teorii relativity, vysvětlující  gravitaci zakřivením časoprostoru. Důsledky obou teorií se skvěle potvrdily a podstatně změnily chápání filozofických kategorií prostor a čas, představy kosmologické i další filozofické koncepce. Právem věnovala významná Knižnice žijících filosofů Einsteinovi zahajující svazek (1949).

    Einstien v práci o fotoefektu (1905) za kterou obdržel v roce 1921 Nobelovu cenu, vytvořil představu fotonů. V témže rove publikoval teorii Brownova pohybu. Zabýval se teorií měrných tepel pevných látek (1907-11), kvantovou teorií záření (stimulovaná emise, Einsteinovy koeficienty, 1916), kvantové statistice částic s celočíselným spinem (rozdělovací funkce Bose-Einsteinova rozdělení, kondenzace bosonového plynu,1924-25) a dalšími oblastmi fyziky. Ač byl jedním ze zakladatelů kvantové teorie, nepokládal ji za úplně uspokojivou. V závěru života se zabýval především hledáním sjednocené teorie elektromagnetického pole, též ve spolupráci s českým matematikem V. Hlavatým (1884-1969).