V rámečku, který u pokročilých pamětí zaujímal velikost dlaně, byly ve zkřížení vlasově tenkých vodičů navlečeny feritové prstýnky o průměru půl milimetru. Impulsy přiváděné do osnovy vodičů mohly ve zkřížení ferit magneticky "překlopit" (tj. obrátit smysl zmagnetování), a tak tyto prvky velikosti zrníček mohly zaujmout stav "nula" či "jedna". Všemi prstýnky probíhal úhlopříčně ještě tzv. čtecí vodič, do kterého přivedení slabých čtecích signálů do příslušného zkřížení byl "vyhnán" impuls jedniček z takto překlopených feritů. Série rámečků v hermetické, před účinkem vnějšího magnetického pole dobře chráněné skříňce obsahovala až půl miliónu feritů a právě tolik bitů činila kapacita paměti. Vybavovací doba se poprvé přiblížila k milióntině sekundy.