Prvních 1024B paměti obsahuje vektory přerušení, které nastavuje jak BIOS, tak i DOS; mohou je nastavovat i aplikační programy. Vektor obsahuje adresu začátku programové rutiny uložené někde v paměti, která se má spustit v případě, že určitá část počítače vydá zvláštní signál, kterému říkáme přerušení.

Následujících asi 256B obsahuje data pro BIOS, kterým říkáme příznaky. Používají se pro evidenci nejrůznějších vnitřních stavů systému. V této oblasti je rovněž vyrovnávací paměť klávesnice o délce 16B, ve které se přechodně ukládají informace o stisknutých klávesách, když je počítač jinými úkoly tak zaneprázdněn, že na stisk těchto kláves nemůže reagovat bezprostředně.

Zbytek paměti až do 640kB představuje pracovní paměť. Do ní se běžně ukládá program COMMAND.COM, ovladače zařízení, programy trvale uložené v paměti (tzv. rezidentní programy) a aplikační programy. Manažery paměti, např. QEMM-386 nebo HIMEM.SYS. Dovolují přemapování této paměti tak, že ovladače zařízení, rezidentní programy lze uložit do paměti nad 640kB, která je rezervována pro aplikační programy. Když takový manažer paměti nepoužijeme, je COMMAND.COM ukládán na nejvyšší adresy pracovní paměti, kde ho smí jakýkoliv aplikační program přepsat, potřebuje-li paměť.

Nad pracovní pamětí je vysoká paměť, jejíž část je rezervována pro použití v BIOS na nejrůznější typy adaptérů obrazovky a pro takové adaptéry jako jsou síťové karty a řadiče pevných disků. Manažery paměti mohou paměť přidělenou těmto zařízením přemapovat tak, že vzniknou větší souvislé oblasti nepoužité paměti, do které mohou manažery ukládat další ovladače zařízení a programy.

Posledních přibližně 64kB vysoké paměti obsazuje BIOS uložený v obvodech ROM počítače. V systému IBM je zde také uložen jednoduchý kód zvaný ROM BASIC.

Třebaže DOS umí přímo adresovat pouze prvních 1024kB paměti, dovolují zvláštní adresovací techniky používat i paměť s adresami nad 1024kB, označovanou jako rozšiřující paměť. Tuto paměť RAM lze použít pouze u procesorů Intel 80286 a vyšších. V systému DOS nelze do rozšiřující paměti ukládat programy, lze jí použít pouze pro data.