PORTY
Každý počítač má kartu pro vstup/výstup (input/output, I/O), která má obvykle jeden paralelní port a jeden až dva porty sériové. Má také port pro joystick (pákové polohovací zařízení). Tyto porty jsou pomalá rozhraní, která nevyžadují lokální sběrnici, a dokonce ani 16 bitovou ISA kartu. Je zapotřebí pouze jeden 8 bitový slot. Má-li základní deska 8 bitový slot, instaluje se tato I/O karta do něj, aby se vyšetřily 16 bitové sloty pro periferní zařízení, která jsou pro 16 bitové sloty. Není-li to možné, může se 8bitová karta nainstalovat do 16 bitového slotu. Dnešní základní desky mají již toto vstupně-výstupní zařízení v sobě zaintegrováno, a proto se již na nich nesetkáváme s krátkým 8 bitovým slotem. Se základní deskou se pak dodává kabeláž, která se připojuje přímo do příslušného konektoru na základní desce a druhá strana tohoto kabelu se i s panýlkem přišroubuje na zadní stranu počítače.
Pokud se u počítače používá vícero periferních zařízení (externí modemy, scannery, tablety, tiskárny, atp.) začíná být dostupný počet konektorů portů nedostačující. Proto je možné do počítače přiinstalovat další I/O kartu s dalšími porty, což v praxi dovoluje připojit více externích zařízení. Toto přidávání však není nekonečné. Končí zejména přidělením IRQ, kterých je v počítači vždy nedostatek.
Sériové porty jsou jednou z nejstarších součástí počítačů. Jeho koncepce je jednoduchá: jedno vedení na vysílání dat, jiné na příjem dat a pár dalších vedení na regulaci toho, jak data na těchto dvou vedeních prohánět. Kvůli své jednoduchosti se sériový port hojně používá ke komunikaci osobního počítače se zařízeními, která si jen lze představit - od obecně známého modemu a tiskáren, až po kresílící a polohovací zařízení. Nejtypičtějším použitím sériového portu je připojení myši nebo modemu. Důvodem pro to je, že sériový port není při přenosu dat nijak zvlášť efektivní. Umí data přenášet sériově - po jednom jediném bitu (za sebou). Tento neefektivní přenos je však pro myš, která nepřenáší mnoho dat, postačující. Sériový port se často objevuje jménem port RS232, Toto označení pochází od firmy Electronics Industries Association a je označením standardu, který určuje, jaké konektory se pro sériový port používají. Potíž je v tom, že výrobci periférií a dokonce výrobci počítačů tento standard často ignorují. Proto se pro sériový port používají jak 9 tak 25 pinové konektory. Postupem doby se ale přesto nepatrně tyto porty vyvíjely - zdokonaloval se zejména klíčový obvod tzv. UART. Většina starších PC má UART 8250 s jednobajtovým bufferem, který má problémy s většími rychlostmi na portu než 19200 bps. Nová PC mohou mít UART 16550 se 16-ti bajtovým bufferem, který dokáže podporovat rychlosti přesahující 38400 bps. Při použití rychlostí až 115,2 kbps, je potřeba již speciální vysokorychlostní porty s velkými buffery. Standardní nastavení sériového portu je 8 datových bitů, žádná parita a jeden stop bit. Při řízení toku dat na portu je dávána přednost hardwarovému řízení pomocí signálů RTS/CTS.
| Sériový port | I/O adresa | Přerušení |
|---|---|---|
| COM1 | 3F8H | 4 |
| COM2 | 2F8H | 3 |
| COM3 | 3E8H | 4 |
| COM4 | 2E8H | 3 |
Od svého uvedení byl paralelní port - často také nazývaný port Centronics - synonymem port pro tiskárny. Pro zasílání dat z počítače do nějakého modelu tiskárny lze ale též použít sériový port. Ten však posílá data bit po bitu přes jednosměrné vedení. Paralelní port může poslat současně několik bitů přes osm souběžných vedení (vedle sebe). Po dobu, kdy sériový port vysílá jeden bit, paralelní port vysílá celý byte. Paralelní spojení má jeden neduh. Napětí ve všech vedeních vytváří tzv. přeslech, což je situace, kdy se napětí přelévá z jednoho vedení do druhého (zrovna tak, jako je někdy slyšet v telefonu cizí hovor, který se připletl do spojení). Přeslechy bývají horší na delších paralelních kabelech (linkách) a hranice délky většiny paralelních spojení leží někde u 3 metrů.
Paralelní port se však nepoužívá jen pro tiskárny, ale často je tento port používán k propojení dvou počítačů, připojení modemu, atp. Připojení k druhému počítači je přes tento port velmi snadné a i cenově dostupné. Je však potřeba software, který tuto komunikaci zprostředkuje (M602, NC, Přímé propojení kabelem W95, atp.)
Momentálně se můžeme setkat se čtyřmi druhy paralelních portů. Jsou to:
K tomu, abychom plně využili rychlosti portů EPP či ECP, musí být splněny následující tři podmínky:
| |
paralelní port musí být schopen pracovat v tomto módu |
| |
ovladač portu musí umožňovat práci v tomto módu |
| |
periferní zařízení musí být přizpůsobeno k práci v tomto módu |
V jednom počítači umožňuje BIOS až čtyři rozhraní pro tiskárnu, ve skutečnosti existují pouze dvě adresy pro LPT (378H nebo 278H). Firma HERCULES však distribuovala ve své době velmi úspěšné grafické karty doplněné o další paralelní port, který byl umístěn na adrese 3BCH. Tato adresa byla časem zahrnuta jako další možná adresa LPT, ale nepodporují ji všichni výrobci. Většina počítačů má jeden, vyjímečně dva paralelní porty. Jejich standardní nastavení je dáno následující tabulkou:
| Paralelní port | I/O adresa | Přerušení |
|---|---|---|
| LPT1 | 378H | 7 |
| LPT2 | 278H | 5 |
Game port označovaný jako port pro joystick je jednoduché rozhraní, realizované 15-ti pinovým konektorem. Lze k němu připojit joystick (pákový ovladač pro hry) nebo gamepad. Pokud je tento port umístěn na zvukové kartě, pak se přes něj připojuje midi klaviatura.
Topologie USB je vystavěna relativně jednoduše. V počítači je rozhraní, které přebírá úlohu hostitele. Odtud proudí data do monitoru nebo klávesnice, které fungují jako rozbočovače a poskytují možnost připojení ostatních koncových zařízení. USB řídí výhradně hostitel. Zařízení USB mohou přenášet data (pakety) rychlostí až 12 Mb/s a lze jich připojit na jednu sběrnici až 64. Kabely pro USB jsou na bázi kroucené dvoulinky a mají čtyři vodiče - dva signální (3,3 V) a dva napájecí (5 V). Kabely mezi zařízeními nesmí být delší než 5 m. Každý rozbočovač je současně opakovačem, který zesiluje signály posílané po sběrnici.