Jelikož byly ve velmi krátké době uvedeny na trh různé typy mikroprocesorů, nabízela se i možnost upgradeování staršího procesoru pomocí přídavného procesoru (Overdrive Processors), jež zvyšoval výkonnost celého systému. Tento přídavný procesor se však musí umisťovat do speciální patice, které však nejsou na každé základní desce. Overdrive 486DX/2 je speciální čip, který se zasouvá do patice pro matematický koprocesor. Overdrive je možné použít v případě, že je k dispozici základní deska s procesorem 486SX a paticí pro matematický koprocesor.

   Posledními hity na našem trhu se staly procesory s označením Pentium IV. Jako vždy zapůsobil konkurenční boj a tak přišel na svět procesor nikoli s označením K7, ale firma AMD jej označila Athlon. Tento procesor se diametrálně liší od svého předchůdce AMD K6 zejména použitou procesorovou sběrnicí 200 MHz založenou na protokolu Alpha EV6 s multiprocesorovou podporou. Na čipu je též osazena paměť typu L1 a na trhu se dají sehnat procesory pracující na frekvencích 500 a 1000MHz!!!

   Vedle toho, že procesory Pentia II pracují na výrazně vyšší frekvenci než Pentia MMX, spočívá hlavní rozdíl v mechanismu zpracování instrukcí. Každá instrukce je v Pentiu II rozdělena na mikroinstrukce, které jsou paralelně zpracovávány. Tento mechanismus byl převzat z procesoru Pentium Pro a podobný mechanismus je implementován jak v AMD K6, tak i v Cyrix 6x86MX.

Model

Maximální hodinová rychlost [MHz]

Šířka vnitřní datové sběrnice (v bitech)

Šířka vnější datové sběrnice (v bitech)

Využitelná paměť [MB]

8088

16

8

1

8086

16

16

80286

16

80386

80386SX

25

32

16

16

80386DX

50

32

32

4096

80486SX

25

32

32

4096

80486DX

50

32

32

4096

80486DX/2

66/33

32

32

4096

80486DX/4

100/33

32

32

4096

Pentium

100

64

64

4096

Pentium II

   Společnost Intel CO představila 550MHz procesor Intel Pentium III. Podle firmy Intel tento procesor je při 3D výpočtech o 108% rychlejší než procesor Intel Pentium II, pracující na frekvenci 450MHz. Jádro procesoru Pentium III s 9,5milióny tranzistory je založeno na architektuře Intel P6 a vyrábí se 0,25mikronovou technologií. Oproti svému předchůdci má rozšířenou sadu instrukcí (o 70), která je souhrnně nazývána Internet Streaming SIMD Extensions (zpracování více dat v jednom toku). Pomoci mají zejména těmto činnostem:

   Procesor Intel Pentium III je také originální svým unikátním sériovým číslem, které bylo integrováno do procesoru z důvodu obchodování přes Internet. Pokud by se však někomu nelíbilo, že jeho procesor je takto označen, má možnost při jeho zakoupení požadovat jeho vypnutí.

   Primární vyrovnávací paměť je paměť, která zachycuje data i kód proudící mezi samotným procesorem a ostatními pamětmi. Nachází se přímo na čipu procesoru.

   Sekundární vyrovnávací paměť je paměť, která zachycuje data i kód proudící mezi primární vyrovnávací pamětí a ostatními pamětmi. Obvykle se nachází mimo čip procesoru. V případě Pentia II se nachází uvnitř cartridge na stejné destičce jako procesor.

   Paralelní zpracování instrukcí je technologie, která v procesorech umožňuje analyzovat tok instrukcí, jejich rozklad na mikroinstrukce, výběr nezávislých mikroinstrukcí a jejich souběžné zpracování.

   Násobící faktor - Frekvenci procesoru získáme tak, že násobícím faktorem vynásobíme základní frekvenci základní desky počítače.

   Operace v pevné řádové čárce provádějí základní výpočty a přesuny dat uvnitř procesoru a mezi procesorem a pamětí. Procesor s dobrým výkonem v pevné řádové čárce bude vhodný všude tam, kde je žádán výkon v kancelářských aplikacích, v databázových serverech nebo souborových serverech.

   Operace v pohyblivé řádové čárce slouží k matematickým výpočtům. Procesor s dobrým výkonem v pohyblivé řádové čárce bude vhodný zvláště při matematických výpočtech, multimediálních výpočtech (např. Adobe Photoshop, MP3, 3D Studio Max) nebo ve hrách.

   Názvosloví procesorů si zachovávalo jistý standard, takže není problém se orientovat v jejich jednotlivých druzích. Např. je-li v názvu procesoru znak:

Matematický koprocesor

   Protože základní struktura PC nesnese na jedné sběrnici dva rovnocenné procesory, setkáme se u něj s koprocesory. Koprocesor je pomocník hlavního centrálního procesoru, určený pro úkoly v plovoucí řádové čárce. S hlavním procesorem sdílí datovou a adresovou sběrnici pro přístup do paměti. Hlavní procesor pro komunikaci s koprocesorem používá speciální vývody k tomu účelu naintegrované do jeho struktury. V PC se nejvíce rozšířily aritmetické koprocesory. Zjištění, zda je v systému koprocesor, zůstává na ROM-BIOSu, který výsledek pak zapíše do paměti CMOS. Aritmetické koprocesory umějí provádět speciální sady instrukcí, odlišných od instrukcí hlavního procesoru. Koprocesory mají za úkol provádět všechny aritmetické operace. Protože je to specializovaný čip, provádí je o dva řády rychleji než hlavní procesor. Existují též rezidentní programy, které koprocesor emulují. Jsou samozřejmě pomalejší, ale nutno zdůraznit že levnější. Koprocesor není zrovna nutností, pokud není požadováno velké množství výpočtů v pohyblivé řádové čárce. Značení koprocesorů je postaveno na obdobném principu jako u hlavních procesorů: 8087 je koprocesor pro 8086, 80287 pro 80286, další varianty jsou 387SX pro 386SX a 487SX pro 486SX. Technické provedení koprocesorů je v pouzdře DIL (pouze u 8087 a 80287), čtvercovém (80387SX) nebo PGA (80387DX, 80487SX). Zajímavou verzí koprocesorů jsou výrobky firmy Weitek, které se musely při použití v systému nastavit v ROM-BIOSU.