Závěrky fotoaparátu

       Nedílnou součástí fotografických přístrojů je závěrka, která vymezuje dobu, po kterou dochází k expozici citlivého materiálu. Doba tzv. otevření a zavření závěrky se nazývá expoziční doba a je řízena elektronicky či mechanicky. Závěrky rozdělujeme podle typu na centrální a štěrbinové. Moderní štěrbinové závěrky se vyrábějí z lehkých kovových slitin a jsou součástí těla přístroje. Centrální závěrky jsou rovněž řízeny elektronicky nebo mechanikou. Narozdíl od štěrbinových závěrek jsou umístěny v těle objektivů.

Centrální závěrka

    Mechanismus centrální závěrky je většinou umístěn přímo v těle objektivu. Výjimkou jsou jen některé velkoformátové přístroje. Centrální závěrka je složena z 3 i více tenkých kovových lamel zavěšených na vodícím prstenci. Kolem optické osy objektivu vytvářejí lamely otvor pravidelného mnohoúhelníku. Projevuje se to v lepší kvalitě zobrazení detailů zejména na okrajích snímku, reflexů na hladině atd.. Prstenec ovládaný pružinou se otáčí, čímž se závěrka otevírá nebo zavírá. Přístroje s centrálními závěrkami dosahují nějkratších časů kolem 1/750 s. Centrálními závěrkami jsou vybaveny téměř výhradně kompaktní přístroje. Z fotoaparátů na střední formát je to Mamiya, Hasselbad nebo Rolleiflex. Nelze však srovnávat kvalitu středoformátových závěrek se závěrkami v kompaktních fotoaparátech. Velkou výhodou centrálních závěrek jsou ve srovnání se štěrbinovými kratší synchronizační časy s blesky až 1/500s.

Štěrbinová závěrka

    Štěrbinová závěrka je umístěna uvnitř fotografického přístroje v blízkosti obrazové roviny. Tvoří ji dvě žaluzie. Jedna odkrývá okénko s filmem, druhá je zavírá. Obě žaluzie se pohybují stejnou rychlostí. Doba osvitu je určena šířkou mezery (štěrbiny) mezi žaluziemi. U expozičních dob (1/125 - 1/30s) zůstává obrazové pole po určitou dobu zcela odkryté. V těchto expozičních dobách se určuje tzv. synchronizace štěrbinové závěrky s bleskem. Nejužší štěrbině pak odpovídá nejkratší osvitová doba. Plátěnné žaluzie závěrky vystřídaly moderní elektronicky řízené kovové lamely se kterými se setkáte u moderních jednookých zrcadlovek. Lamely jsou vyráběny z lehkých kovových slitin hliníku nebo specielních kompozitních materiálů vystužených např. uhlíkovými vlákny. Štěrbinové závěrky se podle směru posunu dělí na vertikální a horizontální. Štěrbinové závěrky se svislým pohybem jsou nyní populárnější - dosahují nejkratších expozičních časů až 1/12000 vteřiny (Minolta Dynax 9) a jsou i kompaktnější (kratší dráha).

Rychlost závěrky je konstantní

    Je zásadním omylem se domnívat, že expoziční čas např. 1/8000 sec. trvá skutečně 1/8000 vteřiny. Není tomu tak - po dobu 1/8000 sec. je exponována každá část filmu, ale probíhající štěrbina k expozici celého obrazového pole potřebuje čas podstatně delší. Skutečný expoziční čas celého obrazu je prakticky shodný se synchronizačním časem závěrky. Jestliže tedy použijete u zrcadlovky s nejkratším synchronizačním časem 1/125 sec. expoziční čas např. 1/2000 sec., bude sice každá část filmu exponována po dobu 1/2000 sec., ale celková expozice celého políčka filmu bude trvat minimálně 1/125 sec. To platí pro všechny fotoaparáty se štěrbinovou závěrkou, tedy i pro superprofesionální stroje Canon EOS 1V či Nikon F5. Pouze celkový expoziční čas bude o něco kratší, podle toho, jaký synchronizační čas ta která závěrka má. Z uvedených vztahů samozřejmě vyplývají určitá omezení při použití krátkých expozičních časů. Budete-li exponovat rychle se pohybující objekt a přitom nebudete jeho pohyb sledovat pohybem fotoaparátu, bude snímaný objekt tvarově zkreslen a to podle směru pohybu a podle způsobu snímání. U horizontálně drženého fotoaparátu bude objekt, např. automobil, zešikmen, jakoby „předkloněn“ (u závěrek s pohybem lamel shora dolů). Budete-li snímat na výšku, bude rozšířen v případě, kdy se bude pohybovat opačným směrem než lamely závěrky a naopak zúžen v případě pohybu shodným směrem.
Jestliže budete naopak pohybující se automobil sledovat pohybem fotoaparátu, bude zobrazen nezkreslený (při shodné rychlosti), ale zkresleno bude naopak pozadí a např. domy či stromy se budou „kácet“. To vše samozřejmě platí u vysokých rychlostí pohybu, při fotografování běžců či závodů automobilových veteránů není nutné se zkreslením nijak zvlášť počítat.

    Např. automobil jedoucí rychlostí 120 km v hodině ujede v průběhu expozice závěrky se synchronizačním časem 1/125 sec. dráhu asi 25 cm. Budete-li snímat horizontálně a vyplníte celé políčko filmu na výšku autem jedoucím zleva doprava, budete snímat jeho kola ve vzdálenosti o 25 centimetrů více vlevo, než v jaké pozici bude jeho střecha v okamžiku, kdy štěrbina závěrky ukončí expozici. A právě o tento rozdíl mezi pozicí spodní a horní části automobilu bude tento na snímku „předkloněn“. Zkreslení bude tím větší, čím delší má závěrka synchronizační čas.