Historie dalekohledu

Zmínky o zvětšovacích
sklech pocházejí nejméně z roku 1298. Když Italové
objevili nové způsoby výroby skla na konci 16. století, je možné, že věděli
i o efektech, které vytváří kombinace
čoček. Ale
teprve v roce 1608, když se holandský výrobce čoček
Hans Lippershey podíval dvěma
čočkami, které
držel za sebou, na věž kostela a zjistil, že si ji tak přiblížil a zvětšil,
nelenil a nechal si patentovat vynález, "kterým všechny věci
ve velké vzdálenosti mohou být viděny jakoby
byly docela nedaleko". Dalekohled podle tohoto vynálezu tvořila
vypouklá a vydutá čočka
v trubce, zvetšení bylo 3 - 4 x. Zprávy o novém vynálezu se rychle šířily
Evropou a už následující rok se objevují ve Francii a v Itálii.


Galileo
Galilei a jeho dalekohled, kterým pozoroval Měsíc a objevil jupiterovy měsíce
Ale až italský astronom a
matematik Galileo Galilei
se zasloužil o to, že se dalekohled stal známý. Své konstrukce dalekohledů
postupně zlepšoval až ke konci rolu 1609 pro vlastní astronomické bádání vyrobil
dalekohled zvětšující 20 x! Díky tomu byl první,
kdo objevil, že Jupiter má vlastní oběžnice a že Slunce není jen žlutý kotouč,
ale že jsou na něm tajuplné skvrny. Obraz však nebyl příliš kvalitní a další
zvětšení už nemělo praktický význam.

Johannes
Kepler
A tak
Johannes Kepler pak navrhl
dalekohled s dvěma konvexními čočkami a
Christopher Scheiner ho v roce 1611 podle jeho nákresu
zkonstruoval. Tato konstrukce dalekohledu poskytovala obraz sice převrácený ale
ostřejší. Kepler jím chtěl pozorovat právě ty tajemné
sluneční skvrny. Na rozdíl od Galilea, který oslepl,
používal už tmavé sklo. Dalekohledy této konstrukce se postupně zlepšovaly a
nabývaly neobvyklých rozměrů: tak zatímco dalekohled Galileovy konstrukce byl
dlouhý 1,5 - 2 m, Johannes Hevelius
postavil koncem 70. let 17. století dalekohled dlouhý 42 m!

Heveliův 42 m dlouhý dalekohled
Další zlom
nastal v roce 1672, kdy Angličan Isaac Newton
experimentoval s prizmatem, tj. skleněným trojbokým hranolem a objevil, že
dokáže rozložit světlo na jednotlivé barvy spektra, z nich se skládá bílé
světlo. Newton tak došel k poznání, že vady dalekohledů
způsobuje sklo, které špatné rozkládá barvy. Proto nahradil jednu z čoček
zrcadlem, a tak položil základy ke konstrukci všech pozdějších zrcadlových
dalekohledů užívaných pro astronomické bádání.

Newtonův reflekční teleskop (1671)

Plánek dalekohledu Christiaan Huygensm (1684)