Objektivy dalekohledu
Používá se pro konstrukci dalekohledů s malým skutečným zorným polem. Jestliže není důležité snížení kvality obrazu používá se u dalekohledů s větším zorným polem (Triedry).
Používá se u objektivů s většími průměry, kde by tmelení mezi druhou a třetí plochou mechanicky trpělo pnutím z důvodu rozdílné tepelné roztažnosti skel obou čoček. Protože má jednu lámavou plochu navíc, lépe se u něho korigují osové vady.
Kombinace jednoduché a achromatické čočky
Používá se pro stejné účely jako předchozí typy. Je to dvoučlenná soustava. Touto kombinací se dosahuje lepší korekce, ale nevýhodou jsou další dvě lámavé plochy navíc.
Používá se pro konstrukci dalekohledů s větším skutečným zorným polem. Disponuje velmi dobrou korekcí osových i mimosových vad. Naopak šest lámavých ploch hraničících se vzduchem znamená citelné ztráty světla vnitřními odrazy a nebezpečí snížení kontrastu, proti těmto ztrátám zde účinně pomáhají protiodrazové vrstvy.
S vnitřním zaostřováním
První člen soustavy se konstruuje jako tříčočkový, dvou až tříčlenný protože se tak dosahuje velmi dobré korekce osových vad. Druhý člen soustavy (rozptylný) se konstruuje jako jednoduchý tmelený negativní achromát.
Objektivy s vnitřním zaostřováním se používají hlavně u dalekohledů geodetických strojů, kde se požaduje konstantní a krátká stavební délka s možností zaostřovat v poměrně širokém rozsahu délek předmětového prostoru. Přestože jsou dalekohledy s vnitřním zaostřováním komplikovanější, nedávají lepší výsledky než jednoduché dalekohledy Keplerova typu. Účinkem vyšších ztrát světla (kontrastu) a hlavně tím, že soustava s proměnou vzdáleností členů se mnohem hůř koriguje, (i při značně větším počtu lámavých ploch, než soustavy s pevnými členy) a zhoršuje se kvalita obrazu.
První člen je složen ze dvou odrazných kulových ploch. Díky tomu nedochází k disperzi světla a oproti zobrazení lámavými plochami nevznikají barevné vady polohy a zvětšení. Tím jsou značně usnadněny korekce ostatních vad a nejsou početně vázány na barevné vady. Vysoké nároky jsou kladeny jen na propočet a korekci otvorové vady, na které obvykle dvě odrazné plochy nestačí. Tento problém je řešen korekční čočkou nebo soustavou čoček s lámavými plochami vytvarovanými tak, aby výsledná otvorová vada měla stejnou velikost a obrácený průběh jako základní soustava zrcadel. Ohnisková vzdálenost korekčních členů je značně veliká.
Používá se pro konstrukci zaměřovacích dalekohledů a fotografických teleobjektivů. Konstrukce je obdobná jako předchozí typ, ale navíc vybavená korekčním dvoučočkovým členem, který poskytuje podmínky pro lepší korekci otvorové vady zrcadel.
První člen je tvořen opět tvořen soustavou dvou zrcadel. Korekční člen je zde více zkomplikován pro požadavky na korekci mimosových vad, proto tedy vyhovují pro větší skutečné zorné pole.
První člen je tvořen opět tvořen soustavou dvou zrcadel. Korekční člen je zde více zkomplikován pro požadavky na korekci mimosových vad, proto tedy vyhovují pro větší skutečné zorné pole. Výhodou zrcadlových zobrazovacích soustav je, že poskytují možnost docílit značně malých stavebních délek než u čočkových dalekohledů s vnitřním zaostřováním.
