Historie mikroskopu 

    Vynález mikroskopu se nepřipisuje jediné osobě. Silné čočky se používaly už od starověku ke zkoumání malých objektů. Mikroskopy byly vlastně vedlejším produktem při objevení teleskopů muži jako Galileo a Kepler.

    Jako jeden z prvních používal jednoduchý mikroskop na zkoumání detailů žijících tvorečků Holanďan Anton van Leeuwenhoek (1632-1723), obchodník s látkami. Jeho mikroskop byl velmi jednoduchý, ale protože uměl báječně brousit čočky, fungoval jeho mikroskop líp, než do té doby sestavené mikroskopy. Byl schopen studovat strukturu tkání a byl jedním z prvních vědců, kteří objevili prvoky ve vodě. Také zkoumal krevní kapiláry a přispěl k poznání anatomie krevního oběhu. Jeho mikroskopy (sestrojil jich přes 200) byly považovány za to nejlepší, co bylo v jeho době dostupné.

    Poptávka po mikroskopech pro vědecké účely hodně vzrostla právě v době Leeuwenhoekových objevů. Také brzy došlo ke zdokonalení v jejich designu. Jeden z prvních úspěšných mikroskopů byl postaven dalším Holanďanem, Zacharias Janssen, který vyráběl brýle. Jeho mikroskop měl dvě čočky a byl dlouhý přes 1,2 m. Uspořádání bylo dále zdokonalováno vědci jako Robert Hooke, který jako první použil v mikroskopu zdroj světla. V polovině 19. století už byla optika mikroskopů takřka dokonalá a jejich základní design zůstal stejný až dodneška.

 

Složení Leeuwenhoekova mikroskopu: