Dnešní procesory bez chladiče nemohou existovat, přestože jsou napájeny stále nižším napětím. Za několik vteřin bez chlazení se procesor dokáže zahřát natolik, že může dojít k jeho poškození. Kvalitnější modely procesorů obsahují teplotní čidlo, které při kritické teplotě činnost procesoru zastaví. Z výše uvedeného důvodu proto používáme chladiče.
Chladiče lze obecně rozdělit na pasivní a aktivní. Pasivní chladič nepotřebuje žádné napájení. Tvoří ho většinou měděný, složitě tvarovaný výlisek, který umisťujeme na čip, který chceme chladit. Teplo z povrchu čipu přechází do chladiče a ten se okolním vzduchem ochlazuje. Tento způsob chlazení se dříve využíval u starých méně výkonných procesorů, dnes se uplatňuje především jako chlazení procesoru grafických karet, nebo pamětí grafické karty.
Aktivní chladič má navíc ventilátor vytvářející proud vzduchu, který ochlazuje pasivní chladič. Tímto způsobem se dnes chladí všechny typy procesorů a některé výkonné grafické karty. Ventilátor samozřejmě potřebuje ke své činnosti napájení. Většina ventilátorů je také vybavena snímačem otáček, díky němuž můžeme sledovat a řídit otáčky větráčku.Chladič se na procesor připojuje nasunutím, nebo přilepením prostřednictvím tepelně vodivé pasty (poté se musí ještě uchytit nebo přišroubovat). Investicí do kvalitního chladiče rozhodně nic neztratíme – naopak, můžeme získat větší stabilitu procesoru, zvláště při přetaktování na vyšší frekvenci.
Aby chladič fungoval, musíme jej připojit k napájení. Chladiče určené pro nové procesory se připojují do konektoru na základní desce, chladič pro Socket 7 zpravidla obsahuje rozdvojku pro standardní napájecí kabel – nasadíme ji na volný konec napájecího kabelu. Do chladiče tak vedou dva vodiče a k dispozici máme stejný počet konektorů.
chladič pro procesor Intel Pentium 4