3/7

načným průkopníkem v oblasti počítačů byl automatický stroj poháněný parou jehož konstruktérem byl Charles Babbage, profesor matematiky v Oxfordu. Prováděl spoustu výpočtů pro Královskou astronomickou společnost. Tento stroj sestrojil v letech 1812-1833, kdy prováděl spoustu teoretických prací, až se mu nakonec počítací stroj podařilo sestrojit, a právě roku 1833 předvedl švédské akademii návrh stroje pro řešení diferenciálních rovnic. Pokud by došlo k sestrojení tohoto stroje, měl by jistě velikost lokomotivy využívající mechanických převodů, čepů, ozubených válců, hřídelí apod.

aprostý převrat byl zaznamenán roku 1848, kdy začal vznikat pod názvem analytický stroj, všeobecně použitelný počítač pracující na mechanické bázi. S ním pomáhala Babbageovi dcera anglického básníka lorda Gordona Byrona Augusta Ada, kněžna z Lovelace, která se starala především o správu financí jeho výzkumu, kterou poskytovala britská vláda, ale také se podílela na přepracování plánů analytického stroje. Zároveň byla i jakýmsi tiskovým mluvčím. Jelikož znala konstrukci a funkčnost stoje, mohla sestavit seznam instrukcí, čímž se vlastně stala první programátorkou. Na její počest pak v 80. letech americké ministerstvo obrany pojmenovalo nový programovací jazyk po ní - ADA. Tento stroj se ovšem nepodařilo sestrojit ani jeho synovi, který se o to pokoušel v letech 1880-1910. Kdyby náhodou došlo k jeho sestrojení, sestával by z více než padesáti tisíc součástek mezi něž by patřilo i čtecí zařízení pro zadávání pracovních instrukcí zakódovaných na děrných štítcích, "sklad" (paměť) o kapacitě jednoho tisíce až padesátimístných čísel, "mlýn" (řídící procesor) umožňující skládání instrukcí v jakémkoli pořadí a výstupní zařízení umožňující tisk výsledků. Nápad s děrnými štítky nebyl ovšem nápadem Babbageovým nýbrž Joseph-Maria Jacquardovým , který jej použil pří řízení tkalcovského stavu, právě s použitím děrných štítků.

ěrné pásky se staly základním komunikačním prostředkem člověka s počítačem. V roce 1889 jej použil americký vynálezce Herman Hollerith při sčítání obyvatelstva. Sčítání lidí totiž zabralo sedm let a to se zdálo velmi zdlouhavé vzhledem k přírůstku obyvatelstva. Hollerith tyto děrné pásky využil jako nosiče dat, které byly potřeba zpracovat - každá vyražená dírka představovala jednu číslici, kombinace dvou dírek pak jedno písmeno. Touto metodou se veškeré sčítání zkrátilo na šest týdnů. Tento systém se používal až do druhé poloviny 20.století.