4/7

roce 1905 sestrojil Willgodt Odhner počítací stroj, který pracoval se systémem ozubených koleček. Tento stroj se stal velmi populární a jeho prototyp se dostal až do Ruska, kde byl sestrojen roku 1972 pod názvem Felix.

následujících letech došlo na tomto poli k dalším významným objevům. Roku 1931 byl Vannenarem Bushem vyvinut kalkulátor pro řešení komplexních diferenciálních rovnic, které po dlouhou dobu zanechávaly vědce a matematiky na rozpacích. Tento stroj byl téměř obřích rozměrů s mnoha táhly a ozubenými koly. Významné jsou též pokusy s využitím elektromagnetických relé, kterými se od roku 1937 zabýval v USA Howard H.Aiken. John V.Atnasoff, profesor na Iowa State University, a jeho žák Clifford Berry, se snažili o zmenšení Bushova stroje na řešení diferenciálních rovnic. Za výchozí bod svých úvah brali teorii binární algebry, podle níž je možné jakoukoli matematickou rovnici považovat za správnou nebo za nesprávnou. Tuto teorii vypracoval v polovině 19.století George Boole. Jejím rozšířením na elektronické obvody v podobě nul a jedniček, Atanasoff a Berry vyvinuli v roce 1940 první plně elektronický počítač.

edná se o počítače na bázi elektronek. K jejich převratnému rozvoji došlo především za druhé světové války a to nejen ve Spojených státech a Velké Británii, ale i v nacistickém Německu. Právě v Německu vyrobili Konrad Zuse a Helmut Schreyer v roce 1938 prototyp mechanického binárního programovatelného kalkulátoru. Ten se původně jmenoval V1, ale stejně jako u jeho všech následovníků se V změnilo na Z, takže se jedná o kalkulátory Z1, Z2... Z1 pracuje s čísly s plovoucí řádovou čárkou, které mají šestnáctibitovou mantisu, sedmibitový exponent a znaménkový bit. Pro realizaci vlastní paměti jsou celkem úspěšně použity kluzné kovové díly, ale aritmetická jednotka už tak dobrá není. V roce 1939 už Zuse se Schreyerem vyvíjejí Z2, který spojuje osvědčenou paměť a novou releovou aritmetickou jednotku. Kvůli Zuseovu odvedení k vojsku se ale práce na projektu na jeden rok zastavila. V roce 1940 dokončují Samuel Williams a George Stibitz v Bellových laboratořích kalkulátor, který je schopen pracovat s komplexními čísly. Pojmenovali jej Complex Number Calculator, později známý jako Model I Relay Calculator. V logických částech jsou použity telefonní přepínače. Čísla jsou zadávána v kódu BCD +3. Tento systém vyžaduje menší počet relé než původní BCD.