Klávesnice je složena ze sady jednotlivých kláves, které jsou připojeny na rastr, tzv. matice kláves. Když uživatel stiskne nějakou klávesu, procesor uvnitř klávesnice zjistí jaká klávesa byla stisknuta, podle umístění klávesy v matici. Procesor také identifikuje jak dlouho je klávesa stisknuta a může zaznamenat i stisk více kláves najednou. Stisknete-li klávesu, ve většině případů kontakty poodskočí, což způsobí několik rychlých sepnutí a rozepnutí kontaktů. Tento jev se nazývá zakmitávání. Procesor klávesnice je navržen tak, aby jej dokázal odfiltrovat. Procesor musí však rozlišit zakmitávání a vícenásobné stisknutí klávesy, které je úmyslné.
Po identifikaci klávesy je vygenerován tzv. scan kód a ten je umístěn do vyrovnávacího bufferu klávesnice. Odtud je pak ve vhodném okamžiku vyslán přes kabel do do řadiče klávesnice, umístěném na základní desce. Řadič klávesnice tento scan kód dekóduje a převede na znak. Ten je pak poslán do procesoru, který rozhodne, co se bude dělat.
Řadič klávesnice neslouží pouze pro příjem dat od klávesnice, ale může ji i řídit. Toho se využívá například pro aktualizaci svítivých diod na klávesnici, nebo pro nastavení zpoždění opakování a hodnoty opakování znaků.
pozn:
Elektronika klávesnice je schopna zaznamenat do paměti pouze 13 stisknutí kláves, které nestihla zpracovat. Píšeme-li tedy dopředu v době, kdy je počítač zaměstnán něčím jiným a nestačí stisknutí kláves zpracovat, ozve se po chvíli nepříjemný zvuk – pískání každé stisknuté klávesy. Toto pískání hlásí, že je paměť klávesnice vyčerpána a stisknutí klávesy nebude zaznamenáno.