Je naší smutnou povinností informovat naši akademickou obec, že nás v úterý 11. 2. 2020 navždy opustil doc. PaedDr. Pavel Šamšula, CSc. (*1943 – †2020), kterého lze právem považovat za jednu z nejvýraznějších osobností výtvarné výchovy minimálně tří uplynulých dekád přelomu 20. a 21. století.
Pavel Šamšula maturoval na gymnáziu v Hořovicích v roce 1959. V letech 1959 -1964 studoval učitelství matematiky a výtvarné výchovy na Pedagogickém institutu v Brandýse n.L., později opětovně transformovaném na PedF UK, kde v roce 1972 absolvoval postgraduální studium. Po vysokoškolských studiích pedagogicky působil například na ZDŠ Nové Město pod Smrkem v okrese Liberec (1964 -1967), ZDŠ Stříbrná Skalice a LŠU Kostelec nad Černými lesy (1967-1977).
Jako vysokoškolský učitel začal působit v roce 1977, kdy byl přijat na katedru výtvarné výchovy PedF UK v Praze. V roce 1982 složil rigorózní zkoušku a obhájil kandidátskou práci s názvem Umění jako předmět výchovy. Počátkem roku 1989 byl jmenován docentem pro obor teorie výtvarné výchovy.
Na pražské katedře výtvarné výchovy působil až do svého odchodu do důchodu v roce 2013 a byl jmenován emeritním docentem pracoviště.
Za šestatřicetileté působení na KVV PedF UK vykonával celou řadu funkcí – tajemník katedry (1981- 1985), zástupce vedoucího katedry (1985- 1987), vedoucí katedry (1987- 2010). Byl také členem vědecké rady fakulty a vykonával akademickou funkci proděkana Pedagogické fakulty UK v Praze pro oborová studia (1991-1994).
V rámci kratičkého textu nelze zmínit všechny odborné funkce či zásluhy Pavla Šamšuly o obor výtvarná výchova, je však nutné zmínit jeho nemalý podíl na uchování nejstaršího tištěného periodika oboru – Estetické, resp. Výtvarné výchovy, jejichž byl dlouholetým členem redakčních rad a v letech 1997- 2015 předsedou a výkonným redaktorem v jedné osobě. V dobách transformace vydavatelství SPN (1991) byl také jedním z iniciátorů, kteří v rámci výše zmíněné tiskové kontinuity vytvořili „samizdatové“ cyklostylované číslo časopisu.
Z jeho publikační činnosti zasluhují pozornost zejména dvoudílná skripta Didaktika výtvarné výchovy I., II. (napsané s H. Hazukovou v několika vydáních), učebnice Výtvarná výchova v 7. a 8. ročník ZŠ, Průvodce výtvarným uměním I.-IV. (ve spolupráci s J. Adamcem, J. Bláhou a J. Hirschovou) a řadou metodických publikací, např. Obrazárna v hlavě atd.
Doc. Šamšula byl, mimo jiné, také dlouholetým činovníkem ČS INSEA – člen předsednictva (1977-1981), tajemník (1981-1985), místopředseda (1990-1992) a předseda (1985-1990).
V osobě doc. Šamšuly náš obor ztrácí mimořádnou osobnost, která pro výtvarné vzdělávání v našich zemích vykonala mnohé.
PhDr. Aleš Pospíšil, Ph.D.
